Legenda o Heřmanovi z Bubna

Jak dosvědčují historické prameny, Heřman byl pán udatný a „u svého krále na slovo vzatý“. Když jednou se vydal do kraje mouřenínů, bez bázně projížděl pouště a mnoho cizích krajin spatřil. Jednou, jeda po poušti, uslyšel veliké řvaní a přiblíživ se, spatřil, kterak lev s dvěma dravými šelmami zápasí a již umdlévá.

Jednomu na dva pomoci se má, pomyslil si Heřman, a smrtelně ťal jednu šelmu svým mečem. Když se pak chystal na druhou, zatím ji byl lev zhubil. Lev byl potom všecek umdlený a lehl si k nohám Heřmanovým jako pes. Poněvadž se pán nad ním smiloval, hned mu rány jeho ovázal a lev, jsa mu za to vděčen, všude ho následoval.

Tak se stalo, že s ním prošel horské krajiny, a když se pán do Čech na Horní Jelení vracel, lev ho tam také následoval. I byl lev na zámku jelenském až do smrti pánovy, a když pán běh svůj života dokonal, lev se tak trápil, že nejedl, nepil, až z toho pošel. Když tedy tělo mrtvého pána pohřbeno bylo, dána mu lví kůže pod hlavu.

Heřman z Bubna

Heřman z Bubna byl udatný pán,
U svého krále na slovo vzatý;
Kterýkoli mu rozkaz dán,
Býval wěrnému vládyce svatý.

Král ho byl wyslal s poslestwým
W Mouřenínůw daleké kraje,
Které hrozí plemenem zlým,
Kde wšeliké diwné se rodí a zraje.

Heřman wšeliké bázně prost,
Projíždí tam pouště a lesy,
Nowou konaje mysliwost,
Potwory dráždí, bije a děsí.

Jednou, žena se za pardalem,
Od komoňstwa se wzdálil swého;
Kůň tu zarazí w běhu swém,
A hluk dopadá ucha i jeho.

Rychle tam bodá, odkud ten řew,
ač kůň se mu zpouzí a brojí;
Dojel a widí, on zapasí lew
Se dwěma tigry w nerowném boji.

„Jednomu na dwa se pomoci má!“
Prawí a dřewce swého se chopí,
A než ho drawstwo znamená,
W tigra jednoho zarazí kopí.

Skočí s koně a wytasí meč,
Aby druhou potworu ubil;
Ale než ji dohonil wseč,
Již lew ji swou tlapou byl zhubil.

I chwěl hřiwou, se zdwihaje,
Obou tigrůw a swou krwí zborcen,
Wděčně k ochráni wzhlédaje,
K nohoum mu lehl jako by zkrocen.

Heřman se nad ním smilowal,
Obwázal mu opasem rány;
Skočil na kůň a lew se bral
Stále za ním až do městské brány.

Kudy stopowal po boku mu dlel,
Každý se diwil průwodci tomu;
A když wládyka poselstwí zděl,
Následowal ho do Čech domů.

Hrdina milowal wěrného lwa,
Lew zase ochranitele swého,
Zkoušívali oba dwa
Wšeho dobrého spolu i zlého.

A když Heřman byl dokonal,
Aby na nebi odměny došel,
Lew ten žalostí hrozně řwal
Nejedl, nepil, třetí den pošel.

Tam na hořejším Jelení
Kde rod z Bubna panowal možný,
Kostel k Boží sláwě a cti
Stawěl a ???nadal naš wládyka zbožný.

Uprostřed kostela sladce spí,
Lwí kůže mu pod hlawu dána;
Odpočíwej tam w pokoji
Tělo slawného českého pána!