Radůza: poděkování
11/09/17
Páteční koncert psíničkářky Radůzy v po strop zaplněné sýpce byl emotivní, silný a dlouho si její vystoupení budeme pamatovat. Od paní Mileny Kašparové jsme následně dostali dopis, který je zároveň i recenzí a o který se velmi rádi podělíme.
RADŮZO, DĚKUJEME
Ráda chodím na koncerty „live“, protože zpívající a hrající muzikant předává svou energii, mě to nabíjí a já si chvíli žiji v tom pěkném snu. Cítím to jako takovou zpověď toho kterého interpreta a na nás je, zda se ztotožníme se slovy písní a zda melodie nás kamsi unáší…… prostě, zda si koncert užijeme.
V mé oblíbené Sýpce v Doudlebách nad Orlicí měla v pátek 8. září po delší době svoji premiéru Radůza. Jen náhodou jsem se těsně před koncertem v Respektu dočetla, jakým těžkým životním obdobím si musela projít. V ten moment jsem věděla, že to bude emocionální výkon. A opravdu byl.
Přes počáteční pochopitelné rozpaky jsme slyšeli směsici rozverných folkových písní, tklivých starších šansonů a též některé z jejího nejnovějšího alba, které si sama skládá. Skvěle ji doprovázel kytarista Josef Štěpánek a na bicí a zvonkohru Miloš Dvořáček. Její rytmus nás dostával a tak kdosi za mnou vesele podupával a já měla dojem, že se točím ve větru. Vše ustalo a my oněměli při písničce „Jsou“. Viděla jsem před sebou dívku, které tekly slzy.
A následovaly další - Madeleine, Jeannine, krásná vánoční píseň. Hodinu a půl se Radůza kolébala v rytmu, usmívala se, hrála na harmoniku, kytaru a klávesy, pěla a na konci tančila. Všichni, kteří jsme věděli, čím si prošla, jsme pochopili, že je to zpívání od srdce a zároveň terapie (ale nejenom její), kdy si odžíváte to své minulé, co vás potkalo.
Směle mohu říci, že Radůza opět otevřela svým posluchačům ten trychtýř nad hlavou a úžasná energie protékala do publika. Vrcholem bylo, když nás vtáhla „k sobě“ a my si s ní mohli zazpívat.
Radůza nás nezklamala! Nejde o to, zda podáte maximálně profesionální výkon, ale mnohem důležitější je, že našla tu odvahu a podělila se s námi o své pocity. Tak, jak to v životě chodí: jako na houpačce, jednou jsi nahoře a jednou dole.
Nejprve bych chtěla poděkovat všem v Doudlebách, že Radůzu pozvali a pomohli vytvořit tu báječnou atmosféru.
A Radůze vzkázat: „JEN TAK DÁL, JSME S TEBOU.“
Za všechny tvoje příznivce
Milena Kašparová
