Salón Villon: Poezie rozevlátého bohéma
07/10/23
Zveme vás na literární podvečer věnovaný jednomu z nejproslulejších francouzských básníků. Bude se číst poezie, vzpomínat na osud rebela s velkým srdcem, budou znít libé tóny, připomeneme si ducha bouřlivé i romantické doby, kterou žil, dýchal, hmatal, sledoval i zapisoval François Villon. Zámecká kavárna bude jeho veršům a příběhům plně zasvěcena v úterý 17. 10. od 18:00 hod., kdy jeho básně a balady zazní v podání zkušených recitátorů. Vstupte. Naslouchejte. Naslouchejme. #DyckyVillon!
François Villon (narozen někdy mezi 1429 a 1431, zemřel buď 1463 nebo později) se původně jmenoval François de Montcorbier nebo také možná François des Loges (vidíte? Vše v jeho životě je prostě poetická mlha a určitá neurčitost a vilně rozevláté vlání!). Jméno Villon převzal - zřejmě z vděčnosti - od bohatého pařížského kaplana Guillauma de Villon, který se ho v dobách zlých ujal a sponzoroval jeho studia na Sorbonně.
Jeho typickou básnickou formou je balada, někdy nazývaná "villonská" (čtyři sloky, první tři delší, poslední s pěti verši, jako hutná rytmická katarze). Asi nejznámnějším dílem, které běžnému milci poezie hned vskočí na mysl, je soubor Závěť (aneb Velký testament). Villonovu tvorbu zpopularizovala v našich krajích zejména Jarmila Loukotková, která, krom toho, že přeložila celé jeho dílo, což je samo o sobě úctyhodné, je také autorkou populárního životopisného románu Nazdory básník zpívá (1957), který se stal pro nejednoho čtenáře branou od Villona ke všem dalším slovutným "prokletým básníkům".
V zámecké kavárně zarecitjují Villonovy rebelské, vznešené, špinavé, mistrovské, zpěvné, vulgární, podlé, drzé, čistě něžné, temné i životem pulzující verše zkušení protagnoisté a milovníci jeho díla Andrea Kolowrat Krakowská, Slávka Uhlířová, Jaroslav Havel a Karel Uhlíř, za citlivého hudebního doprovodu Pavly Hanzalové. Vstupné je pro vás pro všechny vrcholně dobrovolné, ale nutno říct, že takový François, sám velký malý Villon, ten, který se pod básně podepisoval Vaillant (aby se to nepletlo), tak ten by prosím pěkně za takovou společnost dal COKOLI! Cokoli. A po cestě domů, s lahví vína v ruce, by se pak smál, spěchal by temnými ulicemi s rukama rozpaženýma a křičel by na hvězdy, na ty blikající mihotavé neposedy, "Člověk svých věcí není pán.... Ty odkazy mé platí dál!!!!"
Bude to zážitek.
Přejeme dobrou chuť.
